Média

icon
15/07/2010 | Ekonom

Stravenky - stále dráždivé téma

Více
Méně
Strany vládní koalice se pod praporem, který v rukou třímá Miroslav Kalousek, rozhodly zatočit se zaměstnaneckými benefity. Hlavním argumentem je snaha zajistit dodatečné zdroje státnímu rozpočtu. V případě nejčastěji zmiňovaných stravenek jde ale o problematický krok, jehož výsledný efekt se mine s prvotním záměrem.

Zaměříme-li se na rozpočtové dopady opatření, nelze souhlasit s tím, že jediným výsledkem bude zvýšení výnosu daně z příjmu až o jednu miliardu korun. Stravenky totiž zajišťují státu významné výnosy z daně z přidané hodnoty v restauracích, kde je zaměstnanci utrácejí a kde je vyšší DPH než při prostém nákupu potravin.

Jídla v nich připravují přece jen kvalifikovanější pracovní síly, než zaměstnávají supermarkety, samoobsluhy a lahůdkářství. Toto podnikání tak rozhodně přináší vyšší přidanou hodnotu než jiná místa, na něž by se po zrušení stravenek většina lidí vydala pro potraviny.

Vysoká škola ekonomická před dvěma lety spočítala, že v případě stravenek přínos převyšuje ztrátu z daňového inkasa o několik set milionů korun. Hledět tedy pouze na jednu kolonku rozpočtu v podobě daně z příjmu je krátkozraké.

Možná ještě důležitější (pár set milionů korun v plusu či minusu nás skutečně nezachrání) je ale dopad na podnikatelskou sféru jako celek.

Připomeňme přitom, že je to právě Miroslav Kalousek, kdo často tvrdí, že je třeba snížit daně podnikatelům a dluhy státního rozpočtu se mají řešit úsporami na výdajové straně.

Je více než zjevné, že se celková daňová zátěž zaměstnavatele, který zachová příspěvek na stravování, zvýší o několik procentních bodů, a to tím více, čím je větší. V době, kdy se podniková sféra začíná pomalu rozdýchávat, ji tak za její přínos ekonomice státu po zásluze potrestáme.

V této souvislosti je nutné upozornit také na to, že poskytováním příspěvku na stravování zaměstnancům není ve skutečnosti žádným zvýhodněním, ani pro zaměstnance ani pro firmy. Nebude-li příspěvek, budou si zaměstnanci nosit studené svačiny, kupovat levné polotovary, případně si ohřívat zbytky od večeře. V každém případě dojde ke zhoršení jejich pracovního prostředí a - aniž bych chtěl tento faktor nějak démonizovat - povede to i ke snížení pracovního výkonu. I Světová organizace práce svými výzkumy potvrdila,že lidé bez dobré stravy udělají o pětinu méně než kvalitně se stravující jedinci.

Nelze nevidět i zhoršení sociálního smíru mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Za vládu odnesou její rozhodnutí znovu podniky tím, že budou muset čelit tlakům na zvýšení mezd a kompenzaci příjmu zaměstnanců.

Lehce napadnutelný je i poslední z argumentů podporujících zrušení stravenek, a sice že vytvářejí nerovné prostředí. Stravenky jsou maximálně »spravedlivým« řešením, které využívá převážná většina (80 procent) tuzemských firem a institucí. Jejich zrušením budou zvýhodněni zaměstnanci státní správy proti lidem, kteří pracují v soukromém sektoru.

Státní správa a samosprávné instituce nejsou plátci daně z příjmu právnických osob, proto se jich toto opatření nebude týkat. Jejich pracovníci si tak jistě právo na příspěvek na stravenky vybojují. S nadsázkou můžeme říct, že hladoví zaměstnanci soukromé sféry budou vydělávat na plné žaludky zaměstnanců státního aparátu. Tedy pokud nebudou mít štěstí na existenci fungující závodní jídelny.

Lubomír Mandík